Celá populace pořád někam spěchá. Ve frontách (podobných těm kdysi "banánovým") není nic mimořádného zahlédnout buď unavený nebo rozčílený obličej. Obchodníci se předhánějí v rádoby slevách a lid vesele nakupuje věci, které vlastně nepotřebuje za peníze, které nezřídka ani nemá.
Dítka bez mobilu pod stromečkem se cítí Ježíškem nevyslyšená. A hodnota dárků se nepoměřuje jeho obsahem a adresností, ale spíše cenou a módností.
Zdá se tedy , že citát nejmenovaného autora "Jsme opět otroky, někdy otroky lidí (zaměstnavatelé) ale hlavně otroky věcí, těch věcí, které na nás líčí při každé návštěvě obchodů.
Nechci být otrokem ani jednoho typu.