Čtyři kapitolky tisku, diskuzí i blogů mají jednoho společného jmenovatele - nesmířlivost přívrženců rozdílných názorů.
U uprchlíků se jde až do krajností - souboj tzv. sluníčkáři vers. tzv. xenofobové. Oba proudy jsou tak černobílé, že mně osobně není vůbec myslitelná představa klonit se na tu či onu stranu.
U článků jejichž předmětem je to či ono vyjádření prezidenta je v ČR opět ve stejném duchu. A navíc všichni přesně, jak to či ono bylo řečeno než je objasněno, že vše je vlastně jinak. Ale do té doby do sebe opět oba tábory (obohacené o mudrování politických šašků) šijí o stošest.
Babiš kontra Kalousek - no to je komedie v rize československém podání a podle mně je důkazem pravdivosti rčení "Zloděj křičí chyťte zloděje", nicméně , ani jeden z nich lapen není, takže co s tím?
No a EU a její nařízení nenařízení?
Opět mnoho zhovadilostí, které ale přijímají "naše blahorodí", tu radostně, tu a mudrování, že ta "ošklivá EU" si zas cosi vymyslela... Ale EU sama nic nevymýšlí, to jen zástupci v dalším zbytečném parlamentu a další zbytečné komisi. Pak se zde objeví někdo s tím, že se vlastně musíme změnit my sami, když chceme i změny od politiků. Tož tomu já říkám "slepicovaječný problém", když se změní ve svých přístupech 95% voličů, co s tím, když systém je sám o sobě k ničemu a vůči jakékoli další změně zakonzervován?
V každém pádě asi není možné najít řešení podobné pohádkovému, kdy si viníci dají sami mezi sebou duel v bahenním ringu .... :-)